Dole pod Klenčím kouří a skřípá parní pila a nad městečkem z tenkého, dlouhého komínu vystupují chuchvalce čerstvého dýmu nad bílou porculánkou. Celé dědiny – Klenčí, Dražinov, Újezd, Postřekov – lehly popelem, ale do roka povstaly z rumu a oděly se podle módy novým rouchem. Noví lidé zde žijí a dívají se na mne cize. Všecko se změnilo, písně, mravy a zvyky ba i lahodné nářečí chodského kmene vyvanulo jako vůně ze špatně chráněné nádoby.

Jenom naše hory se nezměnily. Dnes stejně jako před tisíci lety u veliké tíži zvedá se pracně k zachmuřenému nebi Hrádek s Čerchovem i Sádek s Haltravem. Javor a Prsa Matky boží hledí sem z modravé dáli, zřícené hrady na Herštýnu, Přimdě, Rýznberku i Radyni rýsují se výstražně na zamlženém obzoru... (J.Š. Baar, Paní komisarka, Úvod)

Takto viděl spisovatel J. Š. Baar Klenčí na sklonku svého života. Těžko říct jaké by měl pocity po procházce rodným městečkem dnes.

Zřejmě by měl radost z toho, že jeho dům slouží tak jak si přál ve své závěti a je velkým lákadlem pro turisty. Zde by měl každý začít svůj pobyt v Klenčí. Pak už je na každém jak se svým volným časem naloží. Doporučujeme také procházku po Baarově stezce na Výhledy, kde dnes stojí Baarův pomník.

Tam může člověk usednout na lavičku a v klidu rozjímat. Asi tak jako kdysi pan Baar usedl na pařez a vyznal svojí lásku k Chodsku.

Pane Bože! Všecky struny v srdci mém už popraskaly, jediná jedna mi jen zbyla. Miluješ-li mě dej, abych směl na ní zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi! (citát jenž stojí na Baarově pomníku)